Jdi na obsah Jdi na menu
 


Úkon úplného sebeodevzdání

9. 5. 2007

ObrazekJežíš hovoří k duším:

Proč se necháte tak snadno znepokojit a zmást? Přenechejte mi své starosti, a všechno se uklidní. V pravdě vám říkám, že každý důvěryplný akt, kterým se mi úplně odevzdáváte, přináší s sebou ten účinek, který si tak přejete a který řeší vaši trnitou situaci. Odevzdat se mi neznamená znepokojovat se, mít úzkost a zoufat si a pak teprve se obrátit na mě v modlitbě, abych vám pomohl. Odevzdat se mi znamená spíše – zavřít klidně oči své duše a přenechat mně, abych vás přenesl na druhý břeh, jako nese matka v náruči své spící dítě.

„Ty se postarej!“

Máte spočívat v mé náruči se zavřenýma očima. Když se příliš soužíte, obdržíte málo milostí. Jestliže naopak vaše modlitby jsou dokonalé sebeodevzdání, pak obdržíte mnoho milostí. Vy se v utrpení modlíte, abych se vás ujal, ale jen přesně tak, jak vy si to představujete. Vy se na mě sice obracíte, ale chcete, abych se řídil podle vašich představ. Jste jako nemocní, kteří žádají o lékařské ošetření, ale chtějí předepisovat lékaři, jak to má udělat. Tak to nedělejte, ale modlete se tak, jak jsem vás to naučil v modlitbě Otče náš: Posvěť se jméno tvé! To znamená: Ty buď oslaven mojí nouzí a mými těžkostmi. Přijď království tvé. To znamená: Přijď všechno k tvému království v nás a ve světě. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi, to znamená: využij této mé záležitosti, jak je to pro věčný i časný život nejlepší. Když mi opravdu říkáte "Buď vůle tvá" nebo "Ty se postarej", pak se vás ujímám se vší svou všemohoucností a vyřeším vaše nejtěžší situace. Když vidíš, že se zlo stále zhoršuje, místo aby se situace zlepšovala, neznepokojuj se kvůli tomu. Zavři opět oči své duše nebo svého srdce a řekni mi v plné důvěře:

„Buď vůle tvá“ nebo „Ty se postarej, Pane!“

A já vám pravím, jako lékař se postarám a zasáhnu s veškerou svou mocí a udělám i zázraky, když to bude nutné. A když vidíš, že tvůj stav jako ‚nemocného‘ se zhoršuje, neznepokojuj se, zavři oči a řekni mi:

„Ty se postarej,“ a já ti slibuji: Postarám se!

Starosti a znepokojování kvůli následkům nějaké věci, snaha „sám něco vymyslet“, „sám něco udělat“ je proti skutečnému sebeodevzdání. Je to jako u dětí s jejich netrpělivým prošením u matky, aby se postarala o jejich potřeby. Ale když to chtějí děti udělat samy, jenom brání matce svými plány, představami a náladami, aby jim prokázala opravdovou pomoc. Zavři oči svého Já a nechej působit mne. Zavři klidně oči a obrať svůj vnitřní pohled na mne a odlož myšlenky na budoucnost jako nějaké pokušení. Spočiň klidně ve mně, věř mé dobrotě a já ti přísahám při své lásce, že když mi ve své situaci řekneš:

„Ty se postarej!“,

já se postarám, abych tě potěšil, vysvobodil a vedl. A když tě musím vést jinou cestou, než ty se domníváš, pak ti tu cestu také ukážu. Já vás přece nesu ve své náruči, protože není žádného jiného účinnějšího léku než zásah mé lásky. Ale pamatujte: já se postarám jen tehdy, když zavřete své oči a vnitřním zrakem se obrátíte ke mně, to znamená, když mi budete plně důvěřovat, ano, když mi budete pevně důvěřovat! Vy nespíte, chcete sami všechno zvážit, promyslet, všechno se dovědět a zařídit, a tak se svěřujete jen lidským silám, svému vlastnímu rozumu nebo ještě hůře – lidem, jejichž zásahu důvěřujete. To staví překážku mým záměrům, které mám s vámi. Jak bych si přál, abyste se mi zcela odevzdali a já vás mohl obdarovat, a jak mě rmoutí vidět vás tak znepokojené a zoufalé. Právě o to usiluje satan, aby vás přivedl do nepokoje a zoufalství, když se odevzdáváte jen lidskému zákroku, a aby tak zabránil mému působení a mé lásce.

Proto důvěřujte mi zcela! Spočiňte ve mně! Odevzdejte se mi ve všem! Já vykonám zázraky úměrné vašemu dokonalému sebeodevzdání do mé vůle. Daruji vám poklady milostí, když budete zcela chudí a potřební! Když však máte nebo hledáte své vlastní zdroje pomoci, pak jste na zcela přirozené úrovni a dáváte průchod jen zcela přirozeným věcem, který dnes často satan přímo nebo nepřímo směšuje s vaším Já, svádí na scestí a ruší. Jen ten, kdo se odevzdá Bohu, spolupůsobí s Bohem. Když vidíte, že se všechno ještě více zamotává, pak řekněte se zavřenýma očima srdce a duše:

„Ježíši, ty se postarej!“

A odstupte od svého Já, protože váš nepokojný rozum to všechno dělá jenom těžší, takže mi nakonec nedůvěřujete. Dělejte to ve všech potřebách správně a obracejte se s důvěrou na mne a zažijete veliké, trvalé, i když tiché zázraky, které smějí být senzací jen pro vás samotné, a tím posilují vaši pravou důvěru a lásku ke mně. Já, váš Bůh, se postarám. Ujišťuji vás! Modlete se vždy v tomto postoji a odevzdanosti a sklidíte velké plody vnitřního pokoje a mé lásky. Zdá se vám to nemožné, když slibuji, resp. daruji milosti své oběti, smíření a lásky, které jsem zajistil svým utrpením na kříži? Zavřete opět oči a modlete se uvnitř z celého srdce:

 „Ježíši, ty se postarej!“

Nemějte strach, já se opravdu postarám! Pak budete velebit mé jméno, až se zcela pokoříte! Více než vaše modlitby znamenají úkony důvěry a sebeodevzdání! Myslete na to!

„Ó Ježíši, zcela se ti odevzdávám, ty se postarej!“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ano

(bárbra, 11. 5. 2007 13:58)

Ano, úplně všechno je zbytečné bez lásky, Peaterku :)

zcela se ti odevzdávám, ty se postarej!

(peater, 11. 5. 2007 12:24)

Zcela souhlasím, ale jen aby člověk nezlenivěl a všechno neházel na Boha. Taková situace může nastat a Bůh se nám tak stane utěšitelem hříchu, který se bude stále opakovat. Chápu odevzdání se Bohu a vím jak je důležité, zvlášť když mám před sebou státnice:) Jen jsem chtěl říct, že odevzdání se Bohu bez lásky a rozumu je zbytečné.