Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na nebi se ukázalo veliké znamení

20. 5. 2007

ObrazekV průběhu církevních dějin zažili jednotliví lidé Matku Boží zvláštním způsobem. Ale teprve od roku 1830 existuje fenomén, že Maria se ukazuje ve zjeveních a sděluje vizionářům poselství, která jsou určena celému lidstvu. R. 1830 se stalo poprvé, že Maria dala spolu s poselstvím Církvi také „klíč“ k pochopení počínajících mariánských zjevení.

Matka Boží a Matka všech lidí

Ve třech zjeveních oznámila Panna Maria Kateřině Labouré nadcházející revoluce, mimořádná soužení a těžké doby pro celý svět. To je podle jejích prostých slov a znamení důvod, proč je právě nyní poslána od Boha k lidstvu. Jejím úkolem je, aby vyšla vstříc lidstvu se svou mateřskou láskou a pomocí a nabídla mu své Srdce jako útočiště.

Kateřina byla tehdy novickou v řádku vincentinek. V noci 19. července 1830 ji zavedl chlapec v zářícím bílém šatu, kterého pokládala za anděla strážce, do kaple. Tam spatřila v chórovém prostoru svatou Pannu. Maria slíbila nejdříve při tomto prvém zjevení celému klášternímu společenství ochranu v době revoluce.

27. listopadu téhož roku měla Kateřina Labouré druhé vidění: Maria stála na zeměkouli s hadem pod nohama. Roztahuje paže a drží dlaně směrem vzhůru. Z drahokamů na jejích prstech vycházejí zářící paprsky a padají na zemi. Panna Maria stojí v oválném rámci ze světla a kolem ní je možno číst nápis: „Ó Maria, bez poskvrny počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme!“

Pak Kateřině připadá, jako by se obraz před ní otáčel, a současně vidí na rubu písmeno M, ve kterém stojí kříž a pod jeho rameny jsou dvě srdce, Ježíšovo s trnovou korunou a Mariino probodené mečem. Kolem nich je věnec z dvanácti hvězd.

Maria vyslovila přání: Dej podle tohoto obrazu razit medailky. Osoby, které je budou nosit, obdrží velké milosti. Milostí se dostane těm, kteří budou mít důvěru.

Při třetím a posledním zjevení v prosince 1830 opakovala žádost ražení medailí. R. 1832 byl informován příslušný biskup. Ten se brzy nato přesvědčil o nadpřirozeném charakteru těchto zjevení a dal vyrábět medailky. Od té doby zaplavily svět miliony a miliony těchto „zázračným medailek“, neboť v souvislosti s nimi se stalo mnoho zázraků.

Mariánská doba

27. července 1947 byla Kateřina Labouré prohlášena za svatou a její dosud neporušené tělo je v kapli zjevení na Rue de Bac č. 140 v Paříži. Od té doby došlo k řadě dalších zjevení Matky Boží na různých místech světa (např. La Salette 1846, Lurdy 1858, Ponmain 1871, Cnoc Mhuire v Irsku 1879, Fatima 1917, Beauraing 1932/33 a Baneux 1933 v Belgii.)

Stále jasněji poznávala Církev vnitřní souvislost těchto událostí. Všechna zjevení dýchají stejným duchem, stavebně na sebe navazují a rozvíjejí mariánský program, který se stále více doplňuje. Aby vyzvedla jejich vnitřní souvislost a spásonosný význam, nazvala období počínaje rokem 1830 „mariánský věk“.

Program z medailky

Zázračná medailka nepředstavuje pouze počátek mariánského věku, ale symbolickým způsobem úplný program pro tuto novou dobu.

Nejdříve je naznačeno postavení Panny Marie v dějinách spásy. Maria je bez poskvrny počatá, jak to vyjadřuje modlitba na líci medailky. Porodila Vykupitele a přinesla ho na svět. To je symbolicky vyjádřeno tím, že kříž jakožto Kristovo znamení je nesen skrze M, tedy Marií. Ale je to současně M pod křížem. To připomíná okamžik, kdy Kristus na kříži dal Marii všem lidem za Matku. V průběhu dějin uskutečňuje Maria své všeobecné mateřství. Na medaili je tak biblicky a symbolicky vyjádřeno, že stojí na zeměkouli jako Prostřednice všech milostí, které svými paprsky rozděluje na celý svět.

Zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie

Milost, že Maria byla počata bez hříchu, našla zvláštní výraz v Lurdech a ve Fatimě. Během 16 zjevení Bernadetta „Dámu“ žádala třikrát, aby vyslovila své jméno. Po třetí Paní sepjala ruce a pohlédla k nebi. Pak své paže roztáhla, naklonila se k Bernadettě a s hlubokým dojetím řekla: „Já jsem Neposkvrněné početí!“ Čtyři roky předtím vyhlásil Pius IX. slavnostně dogma o neposkvrněném početí.

Ve Fatimě je tato myšlenka spojena se zjevením Neposkvrněného Srdce, které je rovněž zakotveno na medailce. Je tu představeno Mariino Srdce spolu s Ježíšovým, a to tak, že trpí za lidstvo. Ve vnitřní souvislosti s tímto symbolem zve modlitba na medailce lidi, aby se utíkali k té, která je počata bez poskvrny hříchu. Fatima jde o krok dále a žádá zasvěcení lidstva Neposkvrněnému Srdci. Tato prosba tvoří vůbec jádro celého fatimského poselství.

„Žena Zjevení“

Rozhodující je, že symbolickou řečí medailky se Maria identifikuje s „Ženou“, o které hovoří Zjevení svatého Jana (Zj 12,1). Na obou stranách medailky jsou poukazy na „Ženu Zjevení“. Přední strana ukazuje Marii, která drtí hadovu hlavu. Rub přináší dvanáct hvězd, které ji zdobí ve Zjevení svatého Jana.

Tato základní výpověď, že Maria se zjevuje jako ta, jejíž poslání je popsáno ve Zjevení svatého Jana, dává směr pro veškeré pochopení mariánského věku a významu jednotlivých zjevení. Všechny výpovědi se doplňují jako kameny mozaiky do celkového obrazu, když jsou zasazeny do tohoto biblického významu.

Velké znamení

Pavel VI. tuto základní výpověď učitelsky potvrdil. K 50. výročí prvního zjevení ve Fatimě uveřejnil apoštolský list Signum magnum – Velké znamení. Nese datum 13. května 1967, kdy sám přišel do Fatimy. Již v první větě dokumentu prohlašuje: „Velké znamení, které viděl apoštol Jan na nebi, Ženu oděnou sluncem, liturgie katolické církve právem chápe jako nejsvětější Pannu, která se z Kristovy milosti stala Matkou všech lidí.“

Toto konstatování, že v Ženě Zjevení můžeme právem spatřovat Marii, přivádí papež Pavel VI. do bezprostřední souvislosti se zjevením Matky Boží ve Fatimě. „Zde ji uctívají zástupy věřících pro její mateřskost tíhnoucí k milosrdenství.“ To nebylo dříve pro Církev tak samozřejmé, označovat Marii za „Matku všech lidí“, jak to zde činí Pavel VI. Spokojovala se s tím, že ji vzývala jako Matku Spasitele. Nyní však uznává, že Maria stále viditelněji vykonává své všeobecné mateřství, jak to vyjádřil Jan ve Zjevení velkým znamením.

Závazné pro život Církve

Ve Fatimě vyzvala Maria všechny lidi, aby se zasvětili jejímu Neposkvrněnému Srdci. Papež Pavel VI. vyslovil na konci svého dokumentu tuto výzvu jako oficiální prosbu Církve adresovanou jednomu každému věřícímu. Pozvedl tak zasvěcení ze soukromé roviny do roviny obecně závazného života Církve. Píše: „Od zjevení Matky Boží uplynulo pět desetiletí. V rozhlasovém projevu k portugalskému národu odevzdal 31. října 1942 Pius XII. Církev a celé lidstvo Matce Boží a jejímu Neposkvrněnému Srdci. Toto zasvěcení jsme my sami obnovili 21. listopadu 1964. Nyní vás však prosíme, a vyzýváme k tomu všechny syny a dcery Církve, aby se osobně zasvětili Matce Církve.“ Aby zdůraznil závaznost tohoto zasvěcení, dále pokračuje: „Ctihodní bratři! Nepochybujeme o tom, že své kněze a vám svěřené věřící povedete a povzbudíte, aby následovali tuto výzvu. Pak budeme mít jistotu, že slavná Královna nebe a země, naše dobrotivá Matka, bude ustavičně chránit své duchovní děti. Bude z nebe ustavičně chránit celou Církev.“
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář