Jdi na obsah Jdi na menu
 


Eucharistie znovu objevená

4. 6. 2007

Obrazek Mystickými zážitky Cataliny Rivas, bolivijské stigmatizované mystičky, nás chtějí Pán Ježíš a jeho Matka naučit užitečnější a plodnější účasti na velké události naší spásy, která se zpřítomňuje ve mši svaté. Přinášíme úryvky z jejích zápisů.

 Když jsem o slavnosti Zvěstování vstoupila do kostela, arcibiskup a kněží vycházeli ze sakristie. Matka Boží mi řekla sladkým, ženským hlasem: Dnes je den, kdy se ti dostane naučení. Chci, aby ses dobře usebrala, aby ses o to, co prožiješ, mohla podělit s celým lidstvem.

 První věcí, které jsem si všimla, byl sbor krásných hlasů, které zpívaly zdálky. Chvílemi se hudba blížila a pak vzdalovala jako šum větru. Arcibiskup začal mši svatou, a když dospěl k úkonu lítosti, Maria mi řekla: Pros Pána z hloubi duše, aby ti odpustil hříchy, kterými jsi ho urazila. Tak se budeš moci důstojně účastnit na velkém privilegiu, jakým je mše svatá. Pomyslela jsem si: – Jsem přece ve stavu milosti, včera jsem se vyzpovídala. Matka Boží odpověděla: Myslíš, že jsi od včerejška Pána v ničem neurazila? Dovol, abych ti připomněla několik věcí. (...) A ty říkáš, že jsi Boha nezranila? Přišla jsi na poslední chvíli, kdy již celebrující vycházel, a chceš se účastnit mše svaté bez předchozí přípravy... Proč všichni přicházíte až na poslední chvíli? Máte přijít dříve, modlit se, aby vám Pán seslal Ducha Svatého, aby vás obdařil pokojem a očistil vás od ducha tohoto světa, od vašich nepokojů, problémů a roztržitosti. On vás uschopní, abyste mohli prožívat tyto tak svaté okamžiky. (...) To je přece ten největší zázrak. Přišli jste prožít okamžik, kdy vám nejvyšší Bůh dává svůj největší dar, a vy si toho neumíte vážit.

 Když zaznělo Sláva na výsostech Bohu, Matka Boží řekla: Veleb a blahoslav z celé své lásky Nejsvětější Trojici a uznej, že jsi jedním z jejích stvoření.

 Začala liturgie slova a Maria mi poručila, abych opakovala po ní: Pane, dnes chci naslouchat Tvému slovu a přinášet hodně ovoce. Prosím, aby Tvůj Duch očistil mé srdce, aby v něm Tvoje slovo vzrůstalo a rozvíjelo se. Potom Nejsvětější Panna řekla: Chci, abys rozjímala o čteních i o homilii. Pamatuj si, že to, co říká Písmo, se nevrací, dokud nevydá plodu. Budeš-li pilně naslouchat, část z toho, co uslyšíš, v tobě zůstane. Musíš se snažit, aby sis celý den připomínala ta slova, která na tebe zapůsobila. Někdy to mohou být dva verše, jindy četba celého evangelia, a někdy jen jediné slovo. Vychutnávej je během dne a stane se částí tebe. Život se změní, jestliže dovolíme, aby Boží slovo proměňovalo naši osobnost.

Při obětování Matka Boží řekla: Modli se takto: – Pane, obětuji se ti taková, jaká jsem, všechno, co mám a co mohu. Všechno vkládám do Tvých rukou. Všemohoucí Bože, pro zásluhy Tvého Syna, proměň mne. Prosím Tě za svoji rodinu, za všechny lidi, kteří bojují proti nám, za ty, kteří se svěřili do mých modliteb.

 Najednou začaly z lavic vstávat postavy, které jsem dříve neviděla. Vypadalo to, jako by z nejbližšího sousedství z každé osoby v katedrále povstala jiná osoba a brzy se chrám zaplnil mladými, krásnými lidmi. Byli oblečeni do bělostných šatů. Všichni šli do hlavní lodi a pak směrem k hlavnímu oltáři. Matka Boží řekla: Dívej se, to jsou andělé strážní každé z těch osob, které jsou v kostele. Tvůj anděl strážný odnáší tvé dary a tvé prosby před Pánův oltář. Část z nich nesla jakoby zlatou misku s něčím, co zářilo čistým zlatým světlem. Nejsvětější Panna mi řekla: To jsou andělé těch, kteří obětují mši svatou na mnoho úmyslů a kteří jsou si vědomi, co to znamená slavit mši svatou. Oni mají Pánu co dát. Obětuj v tomto okamžiku Pánu sama sebe. (...) Daruj mu své bolesti, naděje, smutky, radosti a prosby. Pamatuj, že mše svatá má nekonečnou cenu. Proto buď štědrá v obětování i v prosbách. Za prvními anděly šli ti, kteří měli ruce prázdné. Matka Boží mi řekla: To jsou andělé těch, kteří jsou zde přítomni, ale nikdy nic neobětují. Nemají zájem na prožívání každého okamžiku mše svaté a nemají dar, který by chtěli přinést k oltáři. Na konci průvodu byli andělé, kteří byli velice smutní, měli ruce sepjaté k modlitbě, ale sklopený zrak. To jsou andělé strážní těch, kteří přišli jen z povinnosti, bez touhy účastnit se mše svaté. Andělé jsou smutní, protože nemají, co by složili k oltáři kromě svých modliteb. (...) Nezarmucuj svého anděla strážce. Pros o mnoho, ale nejen pro sebe, pro všechny. Pamatuj, že oběť, která se Pánu nejvíce líbí, je celopal, kdy obětuješ Pánu sebe sama, aby tě Pán mohl proměnit skrze své zásluhy. Co můžeš obětovat sama za sebe? Nicotu a hřích. Otci se líbí ty oběti, které jsou spojeny se zásluhami Ježíše Krista.

 Po skončení preface věřící zpívali „Svatý, svatý...“ Všechno za celebrantem zmizelo a po jeho levé straně se objevily tisíce andělů. Byli oblečeni do tunik. Všichni poklekli s rukama složenýma k modlitbě, klaněli se, vzdávali Pánu čest. Bylo slyšet krásnou hudbu, jako by mnoho sborů zpívalo: Svatý, svatý, svatý...

 V okamžiku proměňování, zázrak nad zázraky. Za arcibiskupem se objevil veliký zástup. Byli oděni jako andělé. Jejich tváře zářily radostí. Mohlo by se zdát, že to byli lidé různého věku, ale tváře měli všichni šťastné. Všichni poklekli. Matka Boží řekla: To jsou všichni svatí a blahoslavení. Jsou mezi nimi duše tvých příbuzných, které se už těší z patření na Boha.

 Pak jsem spatřila Matku Boží, jak klečí napravo krok za celebrantem. Dívala se se sepjatýma rukama s úctou na celebranta. Odtamtud mi tiše řekla: Udivuje tě, že vidíš Marii za arcibiskupem? Tak je to správné. Se vší láskou, jakou mi můj Syn dal, nikdy mi nedal důstojnost kněze – dar kněžství zpřítomňovat denně eucharistický zázrak. Proto mám hlubokou úctu ke kněžím a k zázraku, jaký Bůh uskutečňuje jejich službou. Proto musím klečet zde za nimi.

 Před oltářem se objevily stíny lidí v šedých barvách s pozdviženýma rukama. Maria řekla: To jsou blahoslavené duše v očistci, které čekají na vaše modlitby, aby se naplnilo jejich očištění. Nepřestávejte se za ně modlit. Ony se modlí za vás, ale nemohou se modlit za sebe. Modlete se, aby mohly být s Bohem a těšit se věčně v jeho přítomnosti. Maria dodala: Vidíš, že jsem celý čas zde. Lidé mě hledají na místech, kde jsem se zjevila. To je dobré pro milosti, které tam obdrží. Ale během žádného zjevení, na žádném jiném místě nejsem více přítomná než při mši svaté. Zde mě vždy najdeš – u paty oltáře, kde se slaví Eucharistie. U paty svatostánku setrvávám s anděly, protože vždy setrvávám u Ježíše. (...) Pomysli, že jsou lidé, kteří jsou v tomto okamžiku roztržití a baví se. S lítostí musím říct, že jsou lidé, kteří stojí se založenýma rukama, jako by Pán byl někdo, kdo je jim rovný. Řekni všem lidem, že člověk není nikdy více člověkem, než když padá před Bohem na kolena.

 Celebrant vyslovil slova proměňování. I když byl člověkem normálního vzrůstu, náhle začal růst a naplnil se nadpřirozeným světlem, které nabývalo zvláštní síly kolem jeho tváře. Proto jsem nemohla vidět jeho rysy. Když pozvedl Hostii, měl na rukou znaky, které zářily světlem. Byl to Ježíš! Hostie začala růst a stala se velkou. Byla na ní tvář Ježíše, který se díval na svůj lid. Chtěla jsem sklonit hlavu, ale Maria mi řekla: Nedívej se dolů. Zahleď se na něho a opakuj slova z Fatimy: – Pane, věřím, klaním se Ti. Doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím Tě o odpuštění za ty, kteří nevěří a neklanějí se Ti, nedoufají v Tebe a nemilují Tě.

Řekni mu, jak velice ho miluješ a klaněj se Králi králů.

 Zdálo se mi, jako bych byla jedinou osobou, na kterou se dívá z veliké Hostie, ale porozuměla jsem, že se s tak bezmeznou láskou dívá na každou osobu. Když celebrant položil Hostii na oltář, nabyl opět normálních rozměrů. Když vyslovil slova proměňování vína, spatřila jsem Ježíše ukřižovaného: mohla jsem nazírat na jeho tvář, zraněná ramena a rozdrásané tělo. Na pravé straně hrudi měl ránu, ze které vytékala krev a něco jako voda, ale bylo to něco zářícího. Vypadalo to jako paprsky světla, které směřovaly k věřícím. Matka Boží mi řekla: To je zázrak zázraků. Pán není spoután ani časem, ani prostorem. V okamžiku proměňování je celé společenství u paty kříže na Kalvárii ve chvíli ukřižování.

 Když jsme se měli modlit Otče náš, promluvil ke mně Ježíš poprvé: Počkej, chci, aby ses modlila z nejhlubšího nitra, z jakého vůbec můžeš volat. Připomeň si osoby, které tě v životě nejvíce zranily a způsobily ti největší křivdu, abys je mohla obejmout a říct jim: »Ve jménu Ježíše Krista vám odpouštím a přeji vám pokoj. Ve jménu Ježíše Krista prosím, abyste mi odpustili a přáli pokoj.« Jestliže ta osoba zasluhuje pokoj, obdrží ho. Jestliže se pro něho nedokáže otevřít, vrátí se do tvého srdce. Ale nechci, abys obdržela nebo nabízela pokoj, jestliže nejsi schopna odpustit a zakusit nejdříve pokoj ve svém srdci. Mysli na to, co děláš. Jestliže můžeš odpustit, ale nedokážeš zapomenout, kladeš překážky Božímu odpuštění. Říkáš: – Odpouštím jen tak, jak jsem schopná odpouštět, nic víc.

 Nadešel okamžik svatého přijímání. Když arcibiskup přijal svaté přijímání, Matka Boží mi řekla: Opakuj za mnou: – Pane, požehnej kněžím, očisti je, miluj je, pečuj o ně, pomáhej jim svou láskou.

 Lidé začali vycházet z lavic a přistupovat ke svatému přijímání. Pán mi řekl: Počkej chvíli, chci, abys něco spatřila. Vnitřní impuls obrátil moji pozornost k jedné osobě, která se přede mší svatou zpovídala. Když kněz položil svatou Hostii na její jazyk, tuto osobu zachvátilo světlo, které postupně zaplavilo celou její postavu. Pán řekl: Hle, jak se raduji, když objímám duši, která přichází s čistým srdcem, aby mě přijala. Ježíšův hlas byl hlasem šťastné osoby. Když jsem šla přijmout svaté přijímání, řekl mi: Poslední večeře byla okamžikem největší blízkosti se mnou. V té hodině jsem ustanovil něco, co by v lidských očích mohlo být pokládáno za největší omyl: stal jsem se vězněm lásky, když jsem ustanovil Eucharistii. Chtěl jsem zůstat s vámi až do konce světa, protože moje láska nemohla snést, abyste byli sirotci, vy, které miluji více než vlastní život.

 Když jsem se vrátila na místo, Pán mi řekl: Poslouchej! Za chvíli jsem uslyšela modlitbu ženy přede mnou, která právě přijala svaté přijímání. Ježíš řekl smutným hlasem: Slyšela jsi její modlitbu? Ani jednou neřekla, že mě miluje. Ani jednou mi nepoděkovala za dar, který jsem jí dal, když jsem tak ponížil své božství, abych ji přitáhl k sobě. Ani jednou neřekla: – Děkuji Ti, Pane! Byla to jen samá litanie proseb. A tak to dělají skoro všichni, kteří mě přijímají. Z lásky jsem umřel a vstal z mrtvých. Z lásky čekám na každého z vás, z lásky s vámi zůstávám. (...) Ale vy si neuvědomujete, že potřebuji vaši lásku. V této pro duši tak vznešené chvíli jsem žebrákem lásky.

 Když měl celebrant udělit požehnání, Matka Boží mi řekla: Dej pozor, děláš jakési divné znamení místo znamení kříže. Pamatuj, že toto požehnání může být tím posledním, které dostáváš z kněžských rukou. Když vyjdeš z kostela, nevíš, jestli budeš mít ještě příležitost obdržet požehnání od jiného kněze. Tyto posvěcené ruce udělují požehnání ve jménu Nejsvětější Trojice. Dělej proto znamení kříže s úctou, jako by to mělo být poslední ve tvém životě.

 Ježíš mě prosil, abych s ním po mši svaté několik minut zůstala. Nevycházej spěšně, když mše svatá skončí. Zůstaň na chvíli v mé společnosti, raduj se z ní a dopřej mi, abych se mohl radovat z tvé společnosti. Zeptala jsem se ho: „Jak dlouho zůstáváš s námi po svatém přijímání?“ Odpověděl mi: Tak dlouho, dokud ty chceš zůstat se mnou. Budeš-li ke mně promlouvat celý den, budeš se na mě obracet při plnění svých povinností, budu ti naslouchat. Já jsem s tebou vždy, to jen ty mě opouštíš. Vycházíš po mši ven a myslíš, že povinnost skončila. Nemyslíš na to, že bych chtěl sdílet tvůj rodinný život alespoň v den Páně. (...) Vím vše, čtu nejskrytější tajemství lidských srdcí a úmyslů. Ale raduji se, když mluvíš se mnou o svém životě, když mi dovoluješ, abych se ho účastnil jako člen rodiny nebo jako nejbližší přítel. Kolik milostí člověk ztrácí, že mi nedopřává místo ve svém životě!

 Ježíš mi řekl: Měli byste v ctnostech převyšovat anděly a archanděly, protože oni nemají to potěšení přijímat mě jako pokrm. Oni mají jen kapky milosti, a vy máte celý oceán.

Jindy mi Ježíš řekl s bolestí, že lidé se s ním setkávají jen ze zvyku. Tato rutina způsobuje, že někteří jsou zcela lhostejní a vlažní, že nemají Ježíši co říct. Řekl mi, že je i mnoho posvěcených osob, které ztratily své nadšení pro to, být zamilovány do svého Pána, a chápou své poslání jako zaměstnání. Mluvil také o lidech, kteří ho přijímají zcela bez ovoce. Přijímají každý den. Tráví několik hodin na modlitbách, ale v jejich životě se neuskutečňuje žádná proměna. Dary, jaké přijímáme v Eucharistii, by měly přinášet ovoce obrácení, růstu v ctnostech a ve skutcích milosrdenství.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář